Jak známo, pan Hašek „šel“ po panu Sobotkovi již delší dobu. Taktéž je známo, že se pan Hašek v posledních měsících nepokrytě presentuje coby „prezidentův muž“, kterým také, díky své přemrštěné ambicióznosti, skutečně je. Jinými slovy: „za vším hledej Zemana“!
Pan Zeman chce „dodržet slovo“, a když řekl, že pana Sobotku premiérem jmenovat nebude, tak udělá vše pro to, aby nemusel. Prezidentova SPOZ to projela na plné čáře, koalice ČSSD a KSČM s nadpoloviční většinou je v nedohlednu, pan Hašek získal pouze nepatrně vyšší počet preferenčních hlasů než pan Sobotka a ČSSD vyhrála volby jen tak tak, panu prezidentovi se zavírají dvířka k tomu, aby mohl nadále ovlivňovat dění v poslanecké sněmovně, potažmo ve vládě.
S volebním výsledkem SPOZ pan Zeman nehne, s výsledkem ČSSD a KSČM také ne, na ostatní nově zvolené strany páky zřejmě nemá, jediná „karta“, která mu zůstala v ruce je rozvrátit ČSSD, a to takovým způsobem, aby uvnitř strany zvítězilo „prezidentovo křídlo“, (popř. aby tato krize trvala co nejdéle). Pokud by k tomu došlo, pan Zeman by mohl naplnit svou neukojitelnou touhu po moci a opět vládnout (spoluvládnout) této zemi, resp. hrát šachové partie „po svém“. Mocenským ambicím prezidenta hraje do karet také čas. Dokud se neujme vlády vláda nová, bude nám vládnout vláda pana prezidenta. To může trvat tak dlouho, dokud bude ČSSD řešit své „vnitrostranické“ šarvátky, či dokud pan prezident „nějakého“ premiéra nejmenuje nebo dokud nebudou vyhlášeny nové předčasné volby, které opět vyhlašuje prezident. Jinými slovy pan prezident může prodlužovat tuto povolební, resp. od léta trvající krizi celkem dlouho, a tak se může stát, že těmito „přískoky“ nakonec dosáhne toho, že na Pražském hradě nebude další čtyři roky sedět pouze prezident, ale de facto i premiér této země.
Proč nemá pan Zeman pana Sobotku rád? Na pana Sobotku pan prezident evidentně „nic nemá“, pan Sobotka, ať již je jakýkoliv, je demokrat a netouží po tom nechat se vodit za ručičku, pan Sobotka netrpí vůči panu prezidentovi pocity viny ohledně prezidentské volby z roku 2003. Ne, že bych byla nějakým obdivovatelem pana Sobotky, jeho „pasivita“ je mírně řečeno tragická, nicméně v současné situaci nějaké mé sympatie, na rozdíl od pana Haška, má. Tady jde totiž o víc než o to, kdo bude či nebude předsedou ČSSD.
ČSSD se klidně může také rozpadnout na dva samostatné politické subjekty. Při pohledu na ODS se zdá, že tyto dva „kolosy“, které zde od počátku straší, již dávno dosáhly svého vrcholu a nezbývá než pád dolů. Příliš málo kořisti, příliš hladových krků. Paradoxně by se dalo říci, že jestliže minulá vláda dojela na krizi ODS, tato možná ani nevznikne díky krizi ČSSD. Jen pan prezident je „věčný“. Dále bude tuto zemi poškozovat, rozdělovat, libovat si v krizích, bavit nás přiblblými bonmoty a urážet hodnoty, za které naši předci pokládali své životy, tak jak to dělá v průběhu celé své politické „kariéry“. Pořídily jsme si parazita, není tedy divu, že jsme nemocní.
Coby tzv. pravicový volič, který demokraticky uznal, že jeho strana dostatečný počet hlasů nedostala, a že tedy odchází do opozice, jsem se zvědavostí vyhlížela jak se vlády ujmou „vítězové“. Jako občan jsem naivně doufala, že vítězné strany začnou řešit správu státu, budou se snažit chovat zodpovědně a snad to až tolik nezpackají. Chyba.
Jako volič TOP 09 jsem velmi vděčná, že jsem mohla přijít k těmto volbám s naprosto klidným srdcem.