Asi nebudu jediná, kdo po včerejším rozhodnutí poslanecké sněmovny přemítá nad tím, o čem to celé vlastně bylo a co bude dál.
Nedůvěra
Skutečnost, že vládě pana Rusnoka nakonec důvěra vyslovena nebyla, považuji za naprosto pozitivní zprávu, kterou vyslala poslanecká sněmovna vůči svým voličům, ale taktéž do zahraničí. Prezidentský pokus o „převrat“ narazil v České republice na odpor poslanecké sněmovny a ta dopravila prezidenta republiky zpět na jeho hřiště, které mu je, byť poněkud neostře, vytyčeno Ústavou. Další dobrou zprávou je pak to, že se, kromě necelých původně deklarovaných sto jedna hlasů dnes již bývalé trojkoalice, pro nedůvěru Rusnokově vládě vyslovili i další poslanci. Pokud by vláda pana Rusnoka důvěru získala, měli bychom zde velmi nepříjemný precedens, který by mimochodem mohl pan prezident kdykoliv v budoucnosti, anebo obratem, označit při své drzosti za ústavní zvyklost (tohle by si jistě ujít nenechal), a který by v podstatě v lehce extremnější podobě znamenal to, že zde může vládnout vláda s důvěrou poslanecké sněmovny, která z poslanecké sněmovny nevzešla, a to i za situace, že by měla poslanecká sněmovna vůli se dohodnout, ač by to třeba nebylo hned, přičemž by byla tato vláda postavena na ochotě hrstky poslanců změnit na poslední chvíli svůj názor (nehodlám nikoho osočovat, ale důvody takových náhlých změn názorů bývají velmi prozaické). Pan prezident by si tak sestavil a jmenoval vládu kdykoliv by usoudil, že tu máme vládní krizi, či kdykoliv by takovou krizi přivodil. V neposlední řadě musím označit za pozitivní taktéž skutečnost, že před sebou máme pravděpodobně předčasné volby, že se konečně uvolnil ten pomyslný „špunt“ a stojaté vody se budou moci pohnout (tedy pokud nám pan prezident nechystá zas nějaký překvapivý výklad Ústavy). V opačném případě, tedy pokud by trojkoalice udržela většinu, bychom se propadali hlouběji a hlouběji, pan prezident by se „šprajcoval“, jak by jen mohl, a bývalé vládě by pak nezbývalo než trvat na svém naprosto legitimním požadavku, aby byla paní Němcová jmenována předsedkyní vlády. Mohli bychom se tak dočkat toho, že by pan Rusnok, respektive pan Zeman, nakonec vládli až do řádných voleb v květnu příštího roku, čímž by pan prezident jen posiloval svůj vliv a realizoval desetiměsíční předvolební kampaň pro SPOZ. Paradoxně to asi dopadlo nejlépe, jak mohlo.
Kdo se jak vybarvil?
Jako volič TOP 09 jsem naprosto spokojená, a dle mého názoru, je tato strana v poslanecké sněmovně snad jedinou, která má zdravý rozum, a která s velkou pravděpodobností dodrží, co slíbí (což v žádném případě neznamená, že by byla dokonalá). Nebýt však TOP 09, snad by se mezi politiky nezdvihl žádný razantnější hlas odporu proti snaze pana Zemana odsunout poslaneckou sněmovnu na vedlejší kolej. Pokud jde o ODS, její vystoupení bylo velmi smutným příběhem. To, co předvedla včera večer, předvádí vlastně již od počátku vlády pana Nečase. Nelze si nevšimnout, že ODS má velký problém, evidentně žádným podstatným vývojem neprošla a v podstatě „požírá“ sama sebe. Vypadá to, jakoby již byla jen značkou, pod kterou si nejrůznější partičky, podporované nejrůznějšími podnikateli, jedou svůj vlastní program, a občas si prostě vjedou do vlasů (v poslední době spíše často). Je otázkou, zda voliči uvěří další ozdravné koupeli, která na sebe jistě dlouho nenechá čekat, a po které se nás bude ODS snažit opět přesvědčovat o své čistotě, novotě a jednotě. ODS včera opakovaně předvedla, že je stranou, která má dost práce s tím, aby ukočírovala sama sebe. Jak bychom po ní mohli chtít, aby řídila někoho jiného, natožpak třeba stát? Horší start předvolební kampaně si podle mě ODS přát nemohla, a v podstatě opět velmi zřetelně potvrdila svůj sestupný trend, i když to chvílemi vypadalo, že by díky paní Němcové mohla, alespoň navenek, přesvědčit voliče o opaku. Pokud se podíváme na ČSSD, je tam situace trochu jiná, ale ve své podstatě velmi podobná. Vedení ČSSD připomíná, v lepším případě, štafetový běh, kdy vždy jeden z triumvirátu vyběhne, zatímco ostatní dva kritizují a komentují jeho styl, po předání štafety další člen vedení často změní směr i rychlost, přičemž je opět zbývajícími dvěma kolegy kritizován, a tak se to opakuje stále dokola, až už volič vlastně neví, kdo za ČSSD mluví, jaký postoj ČSSD v dané chvíli zaujímá a co vlastně ČSSD vůbec chce či nechce, protože svá prohlášení mění několikrát za den, a to i o sto osmdesát stupňů. Je zjevné, že v ČSSD panuje otevřený boj o moc, o předsednické křeslo, kdy na jedné straně poskakuje jak čertík z krabičky pan Hašek, kterého je všude plno, který sice disponuje jistou přesvědčivostí, nicméně na předsedu strany, podle mého názoru, intelektem ani schopností taktizovat nestačí. Na další straně přešlapuje těžkopádný a nepříliš kreativní pan Tejc a uprostřed pasivně vyčkává do sebe stažený a naprosto nevyhraněný pan Sobotka, který v poslední době připomíná spíše měňavku, kterou předsedat dosud nejsilnější levicové straně, prostě obtěžuje a nebaví. Jeho naprostá neschopnost (či neochota) zaujmout jednoznačný postoj k vyslovení důvěry vládě pana Rusnoka a ten se snažit ve „své“ straně prosadit, byla skutečně šokující (tedy se toho ujal agilní pan Hašek, kterého můžeme bez jakékoliv nadsázky považovat za dalšího „prezidentova muže“). Ač to zpočátku vypadalo, že má pan Sobotka přeci jen jakési tušení, že podporou Rusnokovi vlády může své straně způsobit řadu nepříjemností, zachoval se nakonec po vzoru pana prezidenta, vyčkal do poslední chvíle a pak rychle přeskočil do rychleji jedoucího vlaku. Bylo zábavné sledovat jej, jak se, když už „bylo po všem“, natřásá před kamerami, coby neohrožený lídr a budoucí premiér. Když to srovnáme s dnešním podobně natřásavým sdělením pana Zemana, že vlastně vyhrál, protože dosáhl předčasných voleb (otázkou však stále zůstává, za jakou cenu), máme tady mezi oběma pány pěknou paralelu. Jednoduše řečeno, ČSSD se taktéž nepředvedla v nejlepším světle, evidentně „neví čí je“, kotníky jí okopává pan prezident, který za sebou táhne na výsluní svou SPOZ a komunisté a voliči od ni budou mít velká očekávání, která možná dokáže zdánlivě jednotně naslibovat, ale ne splnit. Pokud jde o KSČM, opět potvrdila (dle mého názoru), že je stranou, která žije v jiné době, v jiné politické dimenzi a snad i v jiném chápání základních zákonů obyčejné lidské logiky, jelikož tolik demagogie a prázdných výkřiků, jako včera večer z úst představitelů této strany, jsem již dlouho v tak krátké době pohromadě neslyšela. Bylo by velkým vítězstvím levicových stran, ať již bude jejich volební výsledek jakýkoliv, kdyby dokázali oslovit voliče právě KSČM, jelikož úroveň jejích poslanců je „naprosto zoufalá“. Upřímně jsem se vyděsila, koho to platíme z našich daní, a to již několik volebních období. (Tímto se omlouvám své babičce, která byla kovaná komunistka.) A téměř na závěr LIDEM, přičemž tato otázka se, dle mého názoru, vyřešila tím, že paní Peak dnes oznámila svůj odchod z politiky. Ani se jí nedivím a věřím, že toho má upřímně dost. A na úplný závěr zde máme nezařazené poslance, kdy mě nejvíce překvapil pan Paroubek, přičemž mě napadá proč bylo tolik povyku kolem vzniku LIDEM, ale LEV 21 nechává všechny v klidu. Chtěla bych věřit, že jeho hlas nebyl jen hlasem protestním.
Poražení a zklamaní
TOP 09 jednoznačně ztratila poslední zbytek důvěry v ODS, což v následujících měsících nebude podstatné, nicméně po volbách to velmi pravděpodobně důležité bude. Nejvíce zklamaní mohou být momentálně Rusnokovi ministři, zvláště pak takový pan Fischer teď asi přemýšlí, kde zase udělal chybu. Někteří ministři jistě věděli předem, že jsou jen loutky, a s tím do toho i šli, výměnou kdo ví za co (no, pana Rusnoka jistě brzy přivítáme v bankovní radě ČNB), někteří budou jednou s dojetím vyprávět vnoučatům (vzhledem k věkovému průměru, spíš pravnoučatům), jak „tenkrát“ zasedli za svůj ministerský stůl, a některým již včera večer došlo, že vsadili na hodně špatného koně. Zklamaná mohla být i paní Němcová, ani tak ne proto, že v nejbližší době nebude premiérkou, nýbrž proto, že je, alespoň mediálně, známá svým odporem k podrazáctví. Zklamaní mohou být v neposlední řadě i voliči, kteří vládě trojkoalice důvěřovali a přáli si její návrat. A v podstatě voliči všech politických stran a uskupení, viz výše, které se včera předvedli v nepříliš lichotivé „nahotě“. Koneckonců i pan Zeman již svůj „olbřímý“ plán sotva dotáhne do konce celý.
Předčasné volby
Pokud tedy pan prezident opět nepřekvapí, máme na obzoru předčasné volby. A možná se pletu, ale vzhledem k nečekanému zájmu voličů o volby prezidentské a následujícímu sledu událostí, by to mohly být volby opravdu zajímavé.
Ačkoliv nesnáším „renomované“ prognózy a statistiky, především pokud jde o veřejné mínění, a to zvláště proto, že se většinou zásadně pletou, chybí jim lidský cit pro věc a velmi, velmi často působí jen jako nástroj manipulace, dovolila jsem si malý soukromý, naprosto subjektivní a žádným výzkumem nepodložený odhad výsledků příštích voleb do poslanecké sněmovny, přičemž bude velmi záležet, na tom, kdo povede ČSSD, a kdo ODS. Takže, třeba takto nějak v současné době vidím příští zastoupení v poslanecké sněmovně:
TOP 90 (26%), ČSSD (23%), SPOZ (16%), ANO (12%), KSČM (8%), ODS (8%), ZELENÍ (7%).
Asi budu pěkně překvapená !!!