Hlavním znakem firmy je, že se zakládá za účelem zisku. Určí si produkt, výrobek či službu, a ten/tu se pak snaží na trhu prodat. Za tímto účelem si najímá zaměstnance. Vybírá si ty, kteří jsou v dané oblasti nejšikovnější a nejpracovitější, a které dokáže „zaplatit“. Naproti tomu stát spravuje. Jeho účelem není produkovat, hromadit či reinvestovat zisk tak, aby byl rok od roku větší a „firma“ se rozrůstala na další trhy. Účelem státu je přerozdělovat a udržovat v chodu, v lepším případě i „vylepšovat“ – obhospodařovat. Za tímto účelem najímá stát státní zaměstnance, úředníky, prostřednictvím kterých stát spravuje. Stát negeneruje zisk, který by si pak úředníci mezi sebou za svou činnost rozdělovali, stát pouze „hospodaří“ se státními prostředky (teď nemám na mysli korupci jednotlivců). Stát má také mnohem širší pole působnosti než firma, stačí se jen podívat na jednotlivé názvy ministerstev.
Stát je spravován po generace a státní správa se neustále obměňuje novými lidmi, ten náš zde byl již téměř před devadesáti pěti lety a pokud všechno dobře dopadne, bude tu třeba i za dalších dvě stě, pět set … let a jeho náplň činnosti bude stále stejná – správa věcí veřejných. Stát se nedědí jako firma „z otce na syna“, ale z generací na generace.
Zatímco podnikatel musí o své zakázky bojovat, stát má o práci postaráno. Pokud podnikatel zaváhá, o své klienty přijde. To se státu stát nemůže, maximálně občané po čtyřech letech vymění správce. Politik není na efektivitě státní správy (úředníků) nikdy tak závislý, jako podnikatel na efektivitě svých zaměstnanců. Pokud jde o zaměstnance, nedaří se je v první řadě příliš úspěšně motivovat. Motivovat lze buď finanční odměnou a benefity, povýšením nebo dobrým slovem (na to se chytí jen málokdo, i když pochvala je velmi důležitá), popř. získáním praxe apod.. Ve státní správě se pohybují výše platů v tabulkách, a i kdyby někdo pracoval za dva, nelze mu dvakrát zaplatit. Šikovný úředník bez motivace se buď začne flákat nebo odejde, případně časem „vyhoří“, lajdák si bude spokojeně „hnít“ na svém místě a bude se zodpovědně zúčastňovat všech odborových demonstrací za zvýšení platu. Zvýšení platů nezajistí automaticky vyšší kvalitu práce, naopak, lépe zaplacení budou kamarádi kamarádů, popř. i ti neschopní. Chce to důslednost a kontrolu, což se v našich zemích jeví jako nepřekonatelný problém. V tomto případě přichází problém shora, tedy od těch, kteří příslušné úřady řídí a od těch, kteří je tam dosazují. Rozhodně je co zlepšovat, ale aplikace klasické personální firemní politiky to nevyřeší, naopak. Státní správa je jiná, chová se jinak. Kdo to zkusí, vyláme si zuby a nám nijak nepomůže útrpně to dalších pár let sledovat.
Motivem proč jde podnikatel do politiky a chce řídit stát jako firmu může být dobrý úmysl (i když o tom v případě pana Babiše vážně pochybuji), vlastní dobrá podnikatelská zkušenost a snaha „dát to tady zase do pořádku“, nicméně tu, kromě již výše uvedeného, máme také zkušenost s VV, viděli jsme, co to s těmi lidmi a jejich dobrými úmysly udělalo.
Dle mého názoru by se měl „švec držet svého kopyta“, nemám ráda to slovo, ale státní správa, neboli správa státu, našeho státu, je opravdu „specifická“ záležitost, konec konců stejně tak, jako správa jakéhokoliv jiného státu. Vidíte, kromě několika totalitních států, v současné době ve světě nějaký stát, který by fungoval jako firma, který by byl řízen jako firma? Já ne.
Jde jen o předvolební tah a podle toho, co slyším kolem sebe, asi celkem úspěšný. Apeluje na „chytráky“ – to jsou ti co potřebují přijít s něčím novým, s nějakou neotřelou myšlenkou, s něčím chytrým, na co před nimi ještě nikdo nepřišel (takovými se obvykle plní poslanecké lavice, stačí se podívat na nějaký přímý přenos). Lidstvo tu již však je nějaký ten pátek a z nějakého důvodu jisté myšlenky neaplikuje …
Autorka byla a nadále zůstává voličem TOP 09