Spadli jsme z komunismu přímo z višně dolů. Plní očekávání a snů. Bohužel, kdo dřív přijde ten dřív mele. A mleli bolševici, veksláci a prognostici. Díky Bohu nemlel „Havlův totalitní režim“. Opojením demokratickými principy moci („Havlovským“ opojením, a díky jemu za to) byla moc rozdělena. A tak tu máme moc zákonodárnou – parlament = senát a poslaneckou sněmovnu, moc výkonnou = vláda a prezident republiky a moc soudní = justice. Je to prastarý princip dělení moci, parlament a senát dává formou zákonů mantinely moci výkonné i soudní. Moc soudní dává mantinely moci výkonné – jednou zákon, pořád zákon. A moc výkonná ty zákony předkládá ke schválení a udává směr. Vyvážení – brzdy a protiváhy. Důmyslný systém jak zachovat a svým způsobem si pojistit demokratické způsoby. Pak do toho vlítl pan Klaus s volnou rukou trhu, která byla příliš volná. Veksláci, ex-bolševici, jejichž „historie“ stála tuny „pepa“, aby zmizela z povrchu zemského, a prognostici, se zde vyřádili. Z privatizace udělali frašku, z demokracie jen slovo a opoziční smlouvou odbourali ochotu převážné většiny lidu v čemkoliv se angažovat. Zní to jako psycho? Další vlády to ještě dorazily – křišťálově čistý pan Gross nebo ten borec s gulami pan Topolánek. Pak do toho vtrhla ekonomická krize a jsme tam, kde jsme – podle mě, krom výstřelků pana prezidenta, a v porovnání s okolními státy, zatím dobrý. Máme před sebou volby, sláva v našem malém izolovaném a miniaturním kocourkově nám uspořádali volby. A co my na to? Pravda a láska jsou nám k smíchu, cpeme se Babišovými uzeninami (není to náhodou, že zrovna před volbami má jeho šunka 92% masa, když doteď to byla samá sója), pohrdáme hodnotami, za které naši předci pokládali životy, jsme ochotni je prožrat. Tleskáme papalášům, které jsme vykrmili z našich daní, tleskáme jim za to, že chtějí zase znárodňovat, centralizovat a paktovat se s Velkým bratrem. Za prezidenta jsme si zvolili ožralu, despotu a demagoga. Čekáme na růžovou pilulku, která vše vyřeší za nás. Jsme puberťáci, rozcapení, čekající na ten „svět“, co se o nás porve. Omyl, to my se musíme poprat s tím světem. Jsme věčně nasraný, závidíme, remcáme a nevíme, co chceme. Prý není koho volit! Nikdy nebyl výběr větší, spousta stran balancuje na hranici vstupu do poslanecké sněmovny. Vítězí v nás negativní rys slovanství a frustrace z nejistoty, kterou však kromě nás prožívá tři čtvrtě Evropy. Jsme šikovní, máme vize, sny, jsme pracovití. Jsme talentovaný žák, který na to má. Talent je však dvacet procent, zbytek je píle, dřina a odříkání. Pak se teprve dostaví výsledek blížící se snu. Pokud nás nesešrotuje konzum, závist a slepý idealismus, tak na to máme! Taky to naše „balíkovství“ nás moc nepovznáší. Ale ať tak nebo tak, žijete tady? Platíte tady daně? Zajímá Vás budoucnost Vašich dětí? Jděte volit! Je to Vaše výsostné právo! Kohokoliv, hlavně jděte! Žádná strana není dokonalá, ale některá z nich se snad Vaší představě blíží. Můžete kroužkovat.
Neupadejte do toho našeho slovanského bezvědomí. Je to Váš stát, jiný většina z Vás mít nebude.